Hip hip hurá, poradna!

Web jsem si pořizovala s předsevzetím pravidelně jej živit texty. Mou touhou a Andrejčinou zásluhou zrozený, mou zásluhou dlouhodobě podvyživený. Nuže, dvaadvacítka odstartovala - nejvyšší čas nalít do webu trochu poctivého domácího vývaru, aby se trohu zvetil!

Takže tramtadadá: Na světě je poradna!

Léta jsem o ní snila, poslední dvě léta se po ní odvážila už i poohlížet; dokonce jsem rozhodila netové sítě s nadějí, že do nich zachytím rybku vhodného prostoru. Ve FB síti mi uvízla veleryba zařízené ordinace na poliklinice, kterou jsem vyprostila a vpustila zpět do oceánu. S ní jsem (o)pustila i myšlenku vlastní praxe ve smyslu místa. Možná za rok, za dva... A na podzim mi ONA spadla do klína. Útulná místnůstka v centru ČéBé (ČB, Budějc). Pár kroků od zastávky emhádé. No né?!? Jak je to možné? Dar z nebe, tak je to prosté!

V představách jsem vždy viděla malou bílou jihočeskou chaloupku a v ní útulnou sedničku ve venkovském stylu. A ejhle, on to je činžák s litinovým zábradlím, kuchyňka sdílená s pány z hypotéčního oddělení realitky, v sousedství na chodbě advokáti! Toť vpravdě dulská výzva!

Prosila jsem Hospodina o vhodný název a dostala tenhle: "Slávy dcera". Aby si v onom prostoru mohla každá žena připadat jako vzácná dcera nebeského Krále. Hmmm, obsahově úžasný, moc děkuju. Ale nezní to krapet divně? Hned mi naskočila čeština na gymplu a stejnojmenná Kollárova báseň. Abych tam nebyla za podivnou obrozeneckou (nebo dokonce nacionalistickou!) ženštinu, to bych nerada.

Ještě jsem neměla ani kousek nábytku, dokonce ani vymalováno, když mi kamarádka darovala do nového prostoru své dvě koláže z hedvábného papíru. Modré a zlaté - to je něco! Bílý venkov se rozplynul, Slávy dcera se přiblížila.

V té době slavila tisícísté výročí od úmrtí první česká kněžna, babička českého národa, sv. Ludmila, k níž jsem do té doby nelnula jinak než skrze svou vlastní babičku Ludmilu. Během oslav Ludmilina jubilea jsem poslouchala rozhlasová vysílání a podcasty o ní - odkryla se mi tak stará úvozová cesta do inspirativní Ludmiliny blízkosti. V době seznamování s Ludmilou se mi jednou rozbřesklo - vždyť právě ona byla dcerou Slávy! Slávy - Slovana, i Slávy Boží. Slovanka - křesťanka. Bingo: Slávy dcera Ludmila! Lidu milá, milující lid, matka, bába, kněžna. Co víc si přát? Poradna se bude jmenovat jednoduše U Lidmily a její prostor svěřím do péče sv. Ludmile.

Ještě jsem neměla ani vymalováno... a objednala jsem ikonu sv. Ludmily, vytvořenou speciálně k jejímu 1100 letému výročí.

Místnost jsme s týmem pomocníků vyklidili, vypulírovali a zařídili (díky, Láďo, Pavle, Jíťo, Kubo, Hani, Arnošte, Aničko a Moni) a spolu s mými milými lidmi jsme oslavili zrození tohoto prostoru a požehnali mu (díky, Pavle, Hani, Oe a všem kdo jste přišli).

Za průběžnou porodní prostorovou asistenci děkuji týmu skvělých bab: Václavě, Jitce, Zdence a Invencii. A děkuju vám všem, kdo čas od času přinesete v srdci před Boží Tvář tohle dílo a kdo mu fandíte.

Krom mne a sv. Ludmily se U Lidmily setkáte ještě s Pražským Jezulátkem, ale to je zase jiný příběh...

P.S. V souvislosti s existencí poradny jsem upravila nabídku svých služeb, která platí pro spolupráci sjednanou po Třech králích 2022.